2022
Diplomová práce / Dissertation
Cz: Nejspíše můj největší projekt, který je vyvrcholením studia na Akademii výtvarného umění v Praze. Rozhodně jsem do něj dal nejvíce času a energie. Zároveň jsem při něm rozhodně nejvíce obětoval. Nechci se v tom příliš hrabat, ale s obětmi to myslím zcela vážně. Je pro mě i novým začátkem tvorby, neboť mě již nikdo nepovede a budu využívat nabitých zkušeností. To ale není tím hlavním. Při tvorbě jsem zažil obrovskou míru sebereflexe a určil jsem kudy se můj budoucí projev bude ubírat.
V poslední době se stále více věnuji vytváření atmosféry okolo děl, aby se postupně budovalo universum mého vlivu a zvýšila se šance procítění a prohloubil se zásah diváka. Instalace diplomové práce je prvním velkým pokusem dosáhnout tohoto efektu. Zdaleka ne posledním pokusem působit na diváka celým výstavním prostorem.
Ve své diplomové práci se zaměřuji na ideje a kreativní potřeby osobnosti, vyjádření osobních preferencí. Pokouším se vytvořit osobní posvátné místo z objektů, které jsou jakýmsi druhem soukromých svatyní, vlastní terapeutický prostor vybudovaný pro jednu osobu pro potřebu pomyslné osobní meditace. Výsledkem je tendence podřizovat funkci prostoru člověku, zcela jej podřídit lidskosti. Tím prostor více přiblížit člověku.
Pro diplomovou práci je zásadní, jak funguje vztah mezi prostorem a mentálním stavem, ve kterém žijeme. Respektive to, jaké máme potřeby upravovat prostor dle svého estetického cítění, na jaké ideje se při tom soustředíme, co za myšlenky nás inspiruje, jakou představu o prostoru máme, k čemu jej přetvařujeme a snažíme se jej přirovnat, jak daleko jsme schopni přenést vnímání prostoru a především, jakým kreativním způsobem jsme schopni tento prostor proměnit. Inspirovala mě situace s pandemií SARS-Cov 2, kdy jsme byli nuceni trávit čas doma a nejlépe i v odstupu od svých blízkých. Tím jsme zůstali uzavřeni ve svých pokojích. Jedním z možných řešení bylo si tento prostor upravit a najít způsoby, jak se držet co nejdále od nevlídné reality, pesimistických, toxických sociálních sítí a najít si pro sebe něco „pozitivnějšího“.
En: Probably my biggest project, which is the culmination of my studies at the Academy of Fine Arts in Prague. I definitely put the most time and energy into it. At the same time, I definitely sacrificed the most with him. I don’t want to get too involved, but I’m serious about the victims. It is also a new beginning for me, because no one will lead me anymore and I will use my full experience. But that is not the main thing. During the creation, I experienced a huge degree of self-reflection and I determined where my future speech would go.
Recently, I’ve been focusing more and more on creating an atmosphere around works in order to gradually build the universe of my influence and increase the chances of feeling and deepen the viewer’s intervention. The installation of a diploma thesis is the first big attempt to achieve this effect. Not by far the last attempt to impress the viewer with the entire exhibition space.
In my dissertation I focus on ideas and creative needs of personality, expression of personal preferences. I am trying to create a personal sacred place for objects that are a kind of private shrine, my own therapeutic space built for one person for the purpose of imaginary personal meditation. The result is a tendency to subordinate the function of space to man, to completely subordinate it to humanity. This brings the space closer to the person.
For the diploma thesis, it is crucial how the relationship between space and the mental state in which we live works. Respectively, what are our needs to adjust the space according to our aesthetic feelings, what ideas we focus on, what ideas inspire us, what idea we have about space, what we transform it into and try to compare it, how far we are able to transfer the perception of space and above all, in a creative way we are able to transform this space. I was inspired by the situation with the SARS-Cov 2 pandemic, when we were forced to spend time at home and preferably at a distance from our loved ones. This left us locked in our rooms. One possible solution was to adjust this space and find ways to stay as far away from unfriendly reality as possible, pessimistic, toxic social networks and find something “more positive” for themselves.
ANN EXCENDENT 